18e Régiment d'Infanterie de Ligne

"Brave 18e, devant toi l'ennemi ne tient pas" "Statečný osmnáctý, nepřítel vám nemůže odolat!" général Bonaparte.

Jednotka, z níž vzešel 18. pěší pluk, byla založena r. 1606 francouzským králem Jindřichem IV. a nazývala se podle prvního velitele, kapitána Du Bourg de l´Espinasse, Du Bourgův pluk.

V roce 1621 se pluk vyznamenává při obléhání St. Jaean d´Angely. Je v tomto období posílen vojáky d´Estissacova pluku, jehož velitel zároveň stane v čele takto vytvořeného sboru. V r. 1626 je d´Estissacův pluk jednou z jednotek, které se podílejí na blokádě La Rochelle. Pluku je svěřena ostraha slavné hráze, která byla vybudována na příkaz kardinála Richelieu.

Roku 1635 bojuje pluk v Itálii pod jménem Maugironův pluk. V té době vychází nařízení, které přikazuje přidělit plukům s nejslavnější minulostí jméno jedné z královských provincií. Maugironův pluk, který v boji prokázal železnou kázeň, jakož i nebývalou chrabrost a soudržnost, patřil právě mezi tyto pluky. V budoucnu proto ponese jméno provincie Auvergne.

Během třicelité války je pluk rozmístěn v Itálii. Od roku 1649 se pluk nachází v Barceloně a ve válce se Španělskem. Během války se vylodí v Neapoli a naráží na španělské síly. Nakonec se pluk Auvergne roku 1659 po podepsání pyrenejské smlouvy vrací do Francie. Během mírového období, které následuje po této válce, žádá císař Svaté říše římské, český a uherský král Leopold I., jehož říši ohrožují r. 1664 Turci, o pomoc francouzského krále Ludvíka XIV. Ten mu posílá sice malou armádu, ale jednotky, z nichž je složena, patří k nejlepším plukům francouzského království. Tuto čest má i pluk Auvergne. Odchází do Uher, aby se tam připojil k císařské armádě. Ta se za nedlouho střetává s tureckým vojskem a vítězí u Svatého Gottharda na řece Rábu.

V květnu 1742 se pluk připojuje k armádě maršála de Broglie a jde do války o dědictví rakouské. V srpnu pobývá v Praze, kde jeho početní stav klesá v důsledku nemocí a požárů. Při ústupu z Prahy čítá pluk Auvergne již jen 700 vojáků. Roku 1748 se stává pluk Auvergne součástí obléhacího sboru, který dobývá Maestricht. Po podepsaném míru se vrací do Francie.

Poté co se rozhoří sedmiletá válka, rozestavuje pluk své prapory podél atlantického pobřeží mezi Cherbourgem a Saint-Malo, aby mohl dobře sledovat mořskou hranici a v případě potřeby také čelit anglické invazi. V roce 1757 tento post opouští a míří k Rýnu. Bojuje s Angličany a hanoverskou armádou. Po skončení těchto mnoha bojů je pluk Auvergne v troskách a vrací se do Francie, aby mohl být nově zformován. Pod tlakem pohrom, k nimž došlo během sedmileté války, byla provedena zásadní reorganizace pěchoty. Nařízení z 25. března 1776 předepisovalo rozdělit každý z jedenácti starých pluků, majících původně čtyři prapory, na dvě samostatné jednotky, takže vzniklo dvaadvacet pluků o dvou praporech. Tím pádem se z původního pluku Auvergne stávají pluky dva, které nesou jména Auvergne a Gâtinais. Toto je stručný nástin slavné munulosti pluku Auvergne do roku 1776. Jednotce, kterou připomínáme, náleží tato sláva plnou měrou, poněvadž pluk Gâtinais, který svého času ve válce o americkou nezávislost a po dobytí Yorktownu(1781) převzal jméno Royal-Auvergne, aby se posléze stal 18. pěším plukem, byl vytvořen z poloviny původního pluku Auvergne.

V lednu 1782 opustil pluk Royal-Auvergne Virginii, nalodil se a odplul na ostrov Santo Domingo, kde byl posádkou. V červenci roku 1783, když pluku velel vikomt de Rochambeau, generálův syn, dostal pluk rozkaz nalodit se a navrátit se zpět do Francie. V předvečer revoluce měl pluk Royal-Auvergne značně početný kádr poddůstojníků. To mělo hned několik příčin. Jednak se nábor vojáků klasickým verbováním setkával se stále většími problémy, jednak během americké války, jíž se pluk Royal-Auvergne dlouhodobě účastníl, byl pluk doplňován skutečně vybranými rekruty, kteří pocházeli z nejlepších vrstev společnosti. Později se z těchto výtečných můžů stanou výborní velitelé mnoha praporů.

Revoluce, která změnila politické uspořádání Francie, podnítila také zásadní přerod armády. Pluky přišly o svá někdejší jména a byly v rámci zbraně, k níž příslušely, seřazeny podle služebního stáří svých plukovníků. Pluk Royal-Auvergne 1.ledna 1791 obdržel ve stupnici francouzské pěchoty pořadové číslo 18 a stal se tudíž 18. řadovým pěším plukem. Pluk Royal-Auvergne se stal 18. pěším plukem ve městě Calais. Poté co podstoupil všechny změny, které si vyžádala nová organizační struktura pluku, opouští v listopadu Calais, přičemž jeho 1. prapor míří do Boulogne a 2. prapor vyrazí směrem do Le Havru.

"Discipline et obeissance a la loi" : "Kázeň a dodržování zákona"

Dekretem z 21. února 1793 bylo francouzské pěchotě nařízeno nosit modrý frak s bílými reversy, který předtím nosila Národní garda a dobrovolnické jednotky. 18. pěší pluk dostává nové standarty. 1. prapor je zařazen do divize generála Desjardina a čítá 1.055 mužů a 2. prapor je zařazen do divize generála Fromentina a čítá 1.040 mužů. Každý prapor je tvořen o devíti rotách, 1.rota každého praporu byla rota granátnická, zbylých osm byly roty fyzilírské. Jelikož se oba prapory skládají z velké části z nováčků bez vojenského výcviku, využívají obě části pluku volný čas ke vštěpování zásad vojenské kázně těmto nově příchozím a k jejich zocelování jak namáhavými pochody, tak strastmi, které s sebou nese táboření pod širým nebem. Severní armádu tvoří 160.000 mužů a velí jí generál Pichegru. Její jednotky, složené z velké části ze špatně oblečených a vyzbrojených nováčků, ani zdaleka nepůsobí tak impozantním dojmem jako nepřátelské vojsko. Avšak vroucí vlastenectví udržuje mezi vojáky neutuchajícího bojového ducha. Prapory 18. pluku se účastní bitvy u vsi Grandreng a Fleurusu. Tím končí historie prvního 18. pěšího pluku.

Dne 8. ledna 1794 nařizuje dekret Konventu s odvoláním na zákon z 21. února 1793 a upravený 12. srpna 1793 rozdělení 18. pěšího pluku. Pěchota se dle tohoto zákona má skládat výhradně z půlbrigád, vytvořených takovým způsobem, aby zahrnovaly dva prapory dobrovolníků a jeden prapor pravidelné armády.

Historie pluku v datech :

1776: založen Regiment d'Auvergne 1776: založen Regiment de Gatinais 1781: přejmenován na Royal-Auvergne 1791: 18e Regiment d'Infanterie 1794: 35e demi-brigade d´infanterie de Ligne 1794: 36e demi-brigade d´infanterie de Ligne 1796: 18e demi-brigade d'Infanterie de Ligne

(Zformována z následujících jednotek : 1er bataillon de grenadiers de Paris; 5e demi-brigade > 1er bataillon de volontaires du Mont-Blanc, 1er bataillon des grenadiers des Basses-Alpes, 5e bataillon de volontaires de l´Ardèche; 6e demi-brigade > 4e bataillon de volontaires du Tarn, 5e bataillon de volontaires du Lot, 8e bataillon de volontaires de la Haute-Garonne, 3e bataillon de volontaires des Côtes-du-Nord; 211e demi-brigade > 2e bataillon de volontaires de la Haute-Loire, 4e bataillon de volontaires de l´Ardèche, 5e bataillon de volontaires de la Corrèze; 45e demi-brigade > 1er bataillon du 23e régiment d´infanterie ci-devant Royal, 1er bataillon de volontaires des Basses-Alpes, 1er bataillon de volontaires de la Lozère; 69e demi-brigade > 1er bataillon du 35e régiment d´infanterie ci-devant Aquitaine, 1er bataillon de volontaires des Hautes-Alpes, 3e bataillon de volontaires de la Drôme)

69. půlbrigáda z níž vznikla 18e demi-brigade d´infanterie de Ligne. 69. půlbrigáda je definitivně zformována 21. března 1796 v městečku Albenga. Organizace půlbrigád Italské armády byla svěřena generálu Fontbonneovi, poslednímu plukovníku 18. pluku. Dle prvního výnosu Direktoria bylo 69. půlbrigádě přiděleno její číslo podle jednotky nejnižšího čísla ze všech půlbrigád, z nichž byla vytvořena. Toto označení však zanedlouho opustila poté, co došlo k reorganizaci vojska nasazeného v Itálii a poté, co byla přidělena nová čísla, tentokráte losem. Losovalo se 29. května v Soncinu, a to za přítomnosti jednoho důstojníka, vyslaného od každé půlbrigády. Z 69. půlbrigády se tedy stala 18. půlbrigáda.

Dekretem z 1. vendémiairu roku XII (22. září 1803) se z půlbrigády stává 18. řadový pěší pluk. Každý z jejich praporů (3) čítá v tu dobu 1.000 mužů a je určeno, že pluk bude doplňován branci z departmentu Saône-et-Loire.

1803: 18e Régiment d'Infanterie de Ligne

V prosinci 1804 dostává pluk (každý prapor) nové standarty, které delegaci pluku slavnostně předá 5. prosince na Martově poli sám císař. 18. pluk převezme praktiku, která postupně zdomácní téměř u všech jednotek císařské armády a která spočívá v tom, že plátno bude v boji uloženo v plukovníkově truhlici a do boje vojáci ponesou pouze orla. Orel tak pro vojáky bude zosobněním císaře a vlasti. Při prvním předávání křížů Čestné legie sklidí pluk celkem jeden důstojnický kříž a sedmnáct křížů legionáře.

Pěšák (fusilier) vysoký nejméně 160cm byl vyzbrojen pěchotní předovkou vzoru 1777 AnIX/XIII 151,5cm dlouhou, ráže 17,5mm a váhy 4,375kg. Prapor tvořila i rota elitních granátníků, zkušených mužů vysokých nejméně 172cm se stejnou výzbrojí jako pěšák doplněnou o šavli vzoru An IX/XI. Dne 13. září 1805 jsou u všech praporů založeny elitní roty voltižérů. Jsou sestavovány z mužů vysokých nejméně 160cm. Vyzbrojeni francouzskou předovkou vzoru 1777 An IX/XIII 141,7cm dlouhou a šavlí An IX/XI. U praporu byli též sapéři a bubeníci. (Pěší granátník císařské gardy vysoký mezi 176-182,5cm, důstojník císařské gardy vysoký nejméně 172cm a stáří 25 let).

Plukovník a Chef de Brigade :

1791: Tourville (Charles-Bertin-Gaston Chapuis de) - plukovník 1792: Fontbonne (Alexandre-Louis de) - plukovník 1796: Suchet (Louis-Gabriel) - chef de bataillon 1796: Fugieres (Jean-Urbain) - chef de brigade 1798: Boyer (Henri-Jacques-Jean) - chef de brigade 1799: Morangies (Jean-Baptiste Molette) - chef de brigade 1801: Ravier (Jean-Baptiste-Ambroise) - chef de brigade 1803: Ravier (Jean-Baptiste-Ambroise) - plukovník 1809: Pelleport (Pierre) - plukovník 1813: Sauset (Louis-Antoine) - plukovník 1813: Maury (Jean-Pierre) - plukovník 1814: Voirol ( ) - plukovník 1815: Voirol ( ) - plukovník

Sedm z výše uvedených důstojníků získalo hodnost brigádního generála a výše :

Tourville (Charles-Bertin-Gaston Chapuis de)

Narozen: 4. ledna 1740 Plukovník: 25. července 1791 Général de Brigade: 12. července 1792 Úmrtí: 22. října 1809

Fontbonne (Alexandre Louis de)

Narozen: 13. července 1750 Plukovník: 12. září 1792 Général de Brigade: 8. března 1793 Général de Division: 13. července 1795 Úmrtí: 8. dubna 1796 (zavražděn)

Fugieres (Jean-Urbain)

Narozen: 8. února 1752 Chef de Brigade: 21. března 1795 (69e demi-brigade d'Infanterie) Chef de Brigade: 25. května 1796 (18e demi-brigade d'Infanterie) Général de Brigade: 23. března 1798 Úmrtí: 17. prosince 1813

Morangies (Jean-Baptiste Molette)

Narozen: 24. listopad 1758 Chef de Brigade: 13. květen 1799 (18e demi-brigade d'Infanterie) Général de Brigade: 24. květen 1801 Komandér Légion d'Honneur: 14. června 1804 Baronem císařství: 1. ledna 1813 Úmrtí: 21. května 1827

Ravier (Jean-Baptiste-Ambroise)

Narozen: 31. prosince 1766 Chef de Brigade: 27. dubna 1801 (18e demi-brigade d'Infanterie) Général de Brigade: 30. května 1809 Komandér Légion d'Honneur: 25. prosince 1805 Baronem císařství: 2. srpna 1808 Úmrtí: 19. listopad 1828

Pelleport (Pierre)

Narozen: 26. října 1773 Plukovník: 30. května 1809 Général de Brigade: 12. dubna 1813 Baronem císařství: 15. srpna 1809 Úmrtí: 15. prosince 1855

Suchet (Louis-Gabriel)

Narozen: 2. března 1770 Plukovník: 1796 Général de Brigade: 23. března 1798 Général de Division: 10. červenec 1799 Maréchal d´Empire: 8. červenec 1811 Grand aigle de la Légion d´Honneur : 8. února 1806 Hrabětem císařství: 19. března 1808 Úmrtí: 3. ledna 1826

Plukovníci zabití a ranění při velení u pluku :

Chef de Brigade Morangies: raněn: 17. května 1799, 25. července 1799 a 21. března 1801 Plukovník Ravier: raněn 7. února 1807 a 3. května 1809 Plukovník Sausset: raněn 18. října 1813

Důstojníci zabití a ranění při službě u pluku během let 1804-1815 :

Důstojníků zabito: 39 Důstojníků zemřelo na zranění: 26 Důstojníků raněno: 248

Tažení a bitvy pluku :

1792: Jemmapes 1794: Fleurus 1796: Dego, Lonato, Castiglione, Saint-Georges, Caldiero, Arcole a Tarvis 1797: Rivoli 1798: Fribourg, Alexandrie, Chebreiss a Pyramides 1799: Saint-Jean de Acre, Mont-Tabor and Aboukir 1805: Hollabrunn a Austerlitz 1806: Jena 1807: Eylau, Heilsberg a Friedland 1809: Ebelsberg, Vienne, Essling, Wagram a Znaim 1812: Smolensk, La Moskowa a Krasnoe 1813: Dresden, Leipzig a Hanau 1814: Magdebourg, Brienne, La Rothiere, Nogent, Montereau, Bar-sur-Aube a Saint-Dizier 1815: Surbourg a Strasbourg

Významné bitvy pluku :

Rivoli 1797, d´Austerlitz 1805 a La Moskowa 1812